Sobotní den jsem nestrávil na skalách, nýbrž jsme s Katkou objížděli zajímavé stavby ve středních Čechách, ve kterých byla použita hlína jako stavební a interiérový materiál. A byl to tak intenzivní a inspirativní zážitek, že mám nutkání se o tom podělit i zde, na lezeckém blogu...laik by si pomyslel, že hlína je buď již naprosto archaický, či možná podezřele alternativní materiál...no ale to co jsme viděli, svědčí o opaku.
První zastávkou byl rodinný dům v Čelákovicích, poměrně luxusní stavba ve vilové čtvrti, jako jediná zapadající do rovinatého polabského terénu s borovými hájky. Kompletně všechny stěny provedeny dusanou hlínou v dřevěné konstrukci, interiérové hliněné omítky, e sprchovém koutě marocký štuk. Zelená střecha, solární panely. Použita hlína z místních zdrojů, stavěno z velké části svépomocí 4 roky.
pohled na modřínovou fasádu
detail dusané stěny s pigmentovými dekorativními prvky
Další zastávkou byly dvě luxusní restaurace v Benicích a Průhonicích, od arch. Suskeho, obě opět provedeny s použitím hlíny...
No ale tohle vše byl "pouhý" předkrm k tomu, co přišlo k večeru. Návštěva sochaře Lukáše Gavlovského a jeho rodiny v obytné kostce zabudované do rekonstruované stodoly. Totální spojení konkrétního člověka a jeho domu. Harmonie. Spokojenost. Konstrukce kostky je dřevěná, se slaměnými zdmi, hliněnými vnějšími i vnitřními omítkami, vybavení originální ze dřeva. Nádhera. Strávili jsme zde pohostinné 3 hodiny zakončené parádní večeří.
Více o autorovi, jeho tvorbě a domu se můžete dočíst zde.
Od původního plánu pokračovat v neděli za lezením na Roviště nás odradilo počasí a tak jsme druhý den stáli pod Vaňousama a já si jen tak na pohodu vyběhl Epitu na RP, moje první devítka...a jakou to má souvislost s tímto příspěvkem? Možná žádnou, ale když nad tím tak přemýšlím, tak mám pocit, že mě to sobotní setkání s harmonií snad trochu ovlivnilo a ukázalo se, že lezení je hodně o hlavě. S klidnou myslí leze se holt lépe:-)
Tak snad vás tento exkurz mimo skály moc nezklamal...
Došel mi mail od Vlka týkající se jedné z mnoha "luxusních" krasových cest - Starého kozla na Rorejsech, kterého mají na svědomí pánové Beneš a Dráb (14.9.9176)...túra je to hnusákovská, Berny to lezl a prý to nedoporučuje...
takže text mailu:
Až někdo bude chtít lézt Starýho kozla, tak posílám nákres z vrcholové knížky, protože jak u Weisserova Zobanova či mého průvodce je to špatně zakresleno. Originál se to leze od skoby šikmo doleva nahoru do díry k hodinám a od nich okolo pilíře z lokrů do jeskyně Malýho berana, kde je nýt s maillonou.
My to máme kresleno vpravo stěnou, to jde taky, takhle už to kdysi lezl třeba Barma, ale není to originál:-).
Zdar Vlk
zápis o prvovýstupu z vrcholové knížky
Jinak zajímavou diskuzi o starém kozlovi lze nalézt zde.
Tak se to konečně podařilo. Po několikaměsíční pátrací akci jsem dnes konečně držel v ruce nejstaršího průvodce na Kras, a to spisek s názvem Kletterführer durch die Rabensteinwand (Stierfelwand) bei Brünn od autorů Krammmer, Czerny a Wagner, který vyšel v roce 1938 jako příloha časopisu Bergwart.
Pátrání probíhalo na více frontách (Blanenské muzeum a archiv, Brněnské muzeum, Celofán, MZK, Vědeckou knihovnu v Olomouci), až jsem nakonec uspěl v depozitáři Národní knihovny v Hostivaři. Byl to dobrý pocit držet v ruce křehký a útlý svazek...no a po vyplnění badatelského listu mi paní knihovnice průvodce okopírovala a vy se můžete těšit na zajímavé čtení (až se tedy prokoušu švabachem:-).
Stručné shrnutí: 32 stran, 6 stránek zabírá předmluva, jeden schématický nákres Josefovského údolí, 3 podrobné nákresy skal s cestami, kterých je v průvodci podrobně popsáno 19.
Zlákán Čajdovým popisem oblasti Komínky, vyrazili jsme z Brna promáčeného noční bouří, s Katkou a Lenkou v sobotu do Chřibů. Komínky nás přivítaly zelenou kamufláží a pekelnou klasou, okolí je však velmi malebné. Skály nejsou nijak monumentální ani na chřibské poměry, nabízejí však dostatek vyblbnutí...i když jsme maximálně dokázali přelézt 6+...tož pár fotek:
sedmička rovnal se vždy pád
zajímavé struktury na Dolním kamenu, cesta Rychlovka za 5
ploténka děvčat radosti jistota
Plotnička (5-)
skokem na cestu z města (6+)
výlez do mecholandu
a několik neúspěšných pokusů v levé bukvici (7):
Jelikož těžší cesty byly nevím proč naprosto nelezitelné, stavili jsme se ještě na Budačině. Několik dalších šestek nás dokonale odvařilo, množství nalezených metrů se zdesetinásobilo oproti stavu po Komínkách a já zústal naprosto šokován, že Katce se místní lezení tak líbí, že touží po repete...cesty Zlato pojď na to, Smyčková a Srdíčko jsou opravdu krásné! Jo a nevíte co to je za pekelné rajbáky na Menší věži mezi Zdivočelými sokolíky a Srdíčkem??
Když jsem v pátek nad ránem a uzenými žebry říkal Bernymu (který mě ten den předběhl v Hnusákovi...), že cesty od Mauglího typu Kocovina atd. bych si rád zkusil spíše na tom lepším konci lana, neboť prostě nemám tu vnitřní touhu tak silnou, abych potlačil strach z mála jištění a nejisté skály, netušil jsem, že za pár hodin budu mít tu možnost.
Nejpve však ještě malá vsuvka pro šestkové lezce - jednu z nej cest v tomhle stupni tvoří dle mého kombinace Diretisimy a La Skaly v Rudicích vedle propadání - Katka z ní byla ve čtvrtek úplně unešená a já taky. Takhle nadšené oči se v Krase u dívek málokdy vidí. No ale zpátky k jinému, i když taky šestkovému lezení:-).
Pátek 13.8., ráno v emailové schránce zpráva od Asua: "dobře, nejpozději do pěti su u Skalního mlýna (dyby naky pajchl na autostradě) a i dyby byla průtrž stračen a celkově kentus kombinovaný s koncem světa! aleluja, buh ťa miluje.... "
Začínám mít tušení, že se bude něco dít...v pět jsem na parkovišti a vedle mě zastavuje Asu, chlupy mu vlají na zádech, z auta se line úderná muzika, v očích výraz jak děcko před cukrárnou...ajajaj, do toho vedle nás staví vláček - mašinfíra nás sveze zdarma až ke skále a že prý jestli se jdem zabít jako ten sebevrah, co skočil předevčírem do Macochy...Na Rorejsech Petříček marně dobývá Náskok (fakt super sedmička:), Asu na sebe věší všechno možné, blábolí něco o nějaké skobě a že to má jen 2 délky a v pohodě to stihnem a že vše poznáme hned na začátku, kde je nějaký boudler...no prostě se chce pokusit o průstup cestou Aleluja, která moc přelezů nemá a nic ho od toho neodradí, ani mé krásné oči...No nic, stoupám si pod skálu, uhýbám lokrům, pozoruji trochu závistivě kluky, kteří si užívají sportovní lezení vedle a občas mrknu na Asua, který furt do něčeho klepe. Skála různě duní, kolem mne létá všeljaká havět, Asu dolézá ke skobě, když před tím založil hafo jištění, trochu zaboulderuje a váhá, zda jít doprava či doleva...štand je v dáli vpravo. Kamarád se však vydá vzhůru doleva, cca 6-7 metrů nad skobou nainstaluje do sokolíka nějaké friendy, zjišťuje , že se ocitl ve špatném směru a vrací se zpět dolů až ke skobě, odkud traverzuje dost daleko doprava ke štandu...no, v traverzu žádné jištění, začíná mi být jasné, že si dneska taky zalezu a moc chybovat bych neměl, neboť se jinak zastavím až o lanovku...no ale lezení je překvapivě pěkné! Ke skobě to je po madlech, které jsou sice krutě dunící, ale nějakým zázrakem drží pohromadě. Občas dostávám záchvaty hysterického smíchu, když si představím, jak tohle lezu na prvním...no, pak se jen zhluboka nadechnout, vycvaknout skobu a traverz...nejhorší na tom je, že díky tomu, že mám neustále procvaklé jištění někde vlevo nade mnou (kam jsem se nedostal), tak čím blíže ke štandu, tím delší mi hrozí tlama (lano od Asua totiž vede cca 8 metrů doleva do jištění a až pak 8 metrů zpátky ke mně). Lezení je delikátní, parádní kroky v kompaktní skále, fakt Asu dobrej, na OS to muselo být namáhavé. Konečně madlo, jsem pod štandem, Asu mi spouští kus lana a já dolezu na štand. Druhá délka je už OK a za cca 3 hodiny jsme dole pod skalou. Nakonec tedy parádní zážitek, dokonce si ve světlých či jakých chvilkách dovedu i trochu představit, že to zkusím někdy na prvním. Tož díky Asu za pěkné polezení!
před startem
za chvíli to začne
na cestě ke skobě
Asu začíná traverz, aby se posléze vrátil, šel nahoru doleva a pak zas zpátky
Tak jsem se v rámci team buildingové akce Centra dopravního výzkumu (ano, opravdu pracuju v této firmě) ocitl na Jesenicku, v kraji, která je domovinou legendárního Asua...z webu LK Javaanes jsem stáhl průvodce na Čertovy kameny, údajně nejhodnotnější místní lezecké terény a vzal v rámci stmelování kolektivu své 4 kolegy poprvé na skálu...první dojmy jsou velmi pozitivní, hned u skal je hospoda, kde čepují Plzeň. Šplháme na vyhlídku, kde taky vedou nějaké cesty a koukáme dolů na věž Pekelník, kde na vršku operují i nějací lezci...za pár minut již stojíme pod stěnou Pekelníku...hmm, není to až takový kvak. Bohužel jsou lehké cesty trochu mokré, ale to nevadí. Vybírám cestu s názvem Hladce Obrace (klas. 4+), vlhký koutospárokomín uprostřed slibuje zábavné chvilky...ale děcka jsou šikovné a Petr s Ajkou se koutospárokomínem ladně provlní a otevře se jim již pěkná cesta na vrchol. Radima s Jirkou koutek sice zastaví, ale bojují solidně. Nejtěžší je samozřejmě spouštění, poprvé si odsednout do lana je docela adrenalin:-). Musím přiznat, že mě to baví, takhle zprostředkovat pár lidem fajn zážitek. Další cesta Přes Zub je moc pěkná, bohužel na nástupovém bouldříku se všichni odrovnají, ale vypadají spokojeně... na vršku potkávám místního lezce Kubu, který samozřejmě zná Asua, tak se domlouváme, že mi další den ukáže i něco těžšího a hurá na Plzeň.
tým na vyhlídce
vyhlídka na Pekelník
Jirka v Klíčovém místě cesty Hladce Obrace
Ajka a její super zlaté boty:-)
Další den, po solidním večírku a ranní exkurzi v pivovaru Holba, se odpoledne domotám pod Pekelníka znova, tentokrát sám. Zde již čeká Kuba, který mi ukazuje vybrané lahůdky v jižní stěně, kterou protíná několik od pohledu velmi pěkných, až 25m dlouhých cest do klasifikace IX. Jelikož jsem večírkem poměrně poznamenán, nenapadá mě nic jiného, než se rozlézt v cestě s fajn názvem Pískařská. Je to za 6+, má to jeden kruh a ten je vysoko. Je vedro, vše opocené, předvádím hysterické lezení, ale nezabiju se. Kuba má myslím zážitek...
Kuba v Pískařské metr pod kruhem
Pak Severní hrana (7), moc pěkný boulder, předvádím další fázi hysterie, cestu vylézám až na 2. pokus, když asi 15 minut sklepávám tak, že nateču jak muflon. Kuba mezitím vylézá 9- a zkouší na RP nějakou 9 a já jen čumím, jak to v tom vedru dokáže udržet. Pak ještě ochutnám místní lahůdku Mojmírovu (7+), krásnou, pestrou cestu, kde sice padám do kruhu, ale lezení parádní. Na dolez klasika Květina (nádherná 5+, kde jsem ale málem spadl), zápis do vrcholovky a hurá na grilování na team building.
Shrnutí: výkony díky formě nulové, skála podobná té na Vysočině, chce to ale trochu zimu, aby to drželo. Klasa poctivá, jištění občas i trochu jak na písku. Cesty v té jižní stěně vypadají perfektně a rád bych tam na podzim ještě zajel, tak doufám, že se někdo přidá!
Končí doba temna, zoufalství, bloudění a dohadování se, kterou cestu lezec vylezl a kde co končí...ano, exkluzivně přinášíme všem milovníkům a milovnicím krasového a zvláště žlebského lezení nákres aktuálního stavu dolního sektoru Masivu Berana a Rorejsů, kde díky aktivitě zejména Vlka došlo k výměně mnoha jištění, k různému protažení, zkřížení, odpojení, napojení mnoha cest až z toho guláše vylezl dokonalý "sportovní" sektor.
Ukázky nákresů sektoru ze starších průvodců:
A mail od Vlka:
Vážení a milí nehodní lezci,
víkend se blíží, s ním špatná předpověď, hladiny řek budou stoupat, skály budou zacpané a jedinou jistotou zůstává jistá oblíbená destinace. Takže Vám konečně předkládám první nákres spodního sektoru Rorejsů včetně textové části. Doufám, že se v tom konečně vyznáte a okusíte krásu místních cest již bez rozpaků a pochybností kudy lézt.
Odměnu ve formě tekutin či fazolí na Holštějně vybírá Náčelník, bez jehož pondělní a úterní trpělivosti a ochoty strávit se mnou odpoledne v Krase ve Žlebech, by toto dílko hned tak brzy nevzniklo, já se své odměny zříkám v jeho prospěch, neb je to chudý student a bude mi pouze stačit, když nám Mrnda nebude kopírovat nákresy:-)
Zdar Vlk
Tak Vlku díky moc!!!! Ať to leze
Linda v Propagandě
Seznam cest pro jistotu uvádím i takto:
1.Styx 10-Z. Konečný, I. Bajer ml., 1987, V+ A3, RP A.Ondra 2008
2.Varianta StyxuD. Janák
Bez čísla: Level Forty Two9+/10-Z.Konečný, 2008
Mezi druhým a třetím jištěním Kouřilky doleva do pilíře a po Janzenových samodomo nahoru.
3.Kouřilka 8J. Kučera, J. Přikryl, V A2. První délka po štand 7+
4. Staré páky9-/9P. Weisser, Z. Konečný, 1998. Z prvního štandu Kouřilky doprava nahoru.
5. Alpha Centauri 8+Z. Konečný, P. Štulpa, 2000. Končí na úrovni prvního štandu Kouřilky.
6. Beta Centauri 9+Spojení cest Alpha Centauri a Staré páky.
7. Dítě představ9-J. Šustr, 1989. Dnes končí ve štandu Starých pák
8. Propaganda 8+/9- Z. Konečný, P. Musil, 2002. Konec až ve druhém štandu Okovů.
9. Okovy 8J. Šustr, J. Beneš, 1982. Nahoře se leze nakonec vlevo koutkem. Dnes lze lézt ještě variantou stěnou přes další jeden borhák. První délka 7+
10. Varianta Okovů 8 Z. Konečný
11.Perníková pohádka 9- V.Wolf, 2009
12. Každý chvilku tahá pilku 8/8+ či lehčích 8+ D. Pavlík, J. Mlynář, 1996
13. Narovnaná Direttissima 9- Z. Konečný, V. Wolf, 2008
14. Direttissima 8- V. Falkaš, V. Kalovský, 1967, V A1e
14a. Varianta Direttissimy 8- Nahoře doleva stěnkou k levé straně jeskyně ke slaňáku.
15. Poldova 7+L. Páleníček, H. Myslivcová, 1970. Nástup např. Diretkou či Novým nástupem.
16. Nebeský kout (!) 8- J. Beneš, 1983, VI A0. Pokud je nástup od spodu Diretkou tak je to 8-, samotný traverz do Dlouhého koutu je tak 7-
17. Dítě z čistého nebe 7+D. Janák, 2002. Odbočka z Diretky doprava k jejímu prvnímu slaňáku.
18. Varianta nástupu 7+ Z. Konečný. Přímo od spodu do Dítěte z čistého nebe a jím k prvnímu slaňáku Diretky.
19. Nový nástup7+ P. Fadrný, J. Unger, 1967, IV A2e. Šikmo doprava ke slaňáku v jeskyni.
20. Varianta Nového nástupu 8- Z. Konečný. V horní části stěnkou po stříbrných borhácích do druhé délky Hýskových rorejsů.
21. Náskok 7+Cesta v průvodcích již dříve uváděna jako varianta do Nového nástupu.
22. Renesance 9-Z. Konečný, V. Wolf, 2009. Nástup Náskokem a od prvního doprava stěnou po tmavých borhácích na začátek druhé délky Hýskových rorejsů, odtud přes převis a nahoře plotnou ke štandu Holubího domu.
23. Hýskovi Rorejsi8+R. Hýsek s druhy, 1967, V A2e , RP T. Pilka, 1985
24. Kontrasty8- P. Weisser, P. Jonák, 1999
25. Holubí dům (!) V+ A2J. Beneš. Spodní dvě délky až do horní jeskyně lze lézt volně za cca 8- první délka a 6+ až 7- druhá.
26. ProjektZ. Konečný, V. Wolf
27. ProjektZ. Konečný, V. Wolf
28. Dej pusu dědečkovi 8+ Z. Konečný s druhy, VI A0, 1987. Nástup Hýskovými rorejsi a dále šikmo doprava stěnou ke slaňáku. Druhá délka za 7+ (pokud se nastoupí třeba Dolním traverzem).
29. ProjektZ. Konečný,
30. Dědečkovy hodiny9+ Z. Konečný s druhy, 1987. Možná i 9+/10-
31. Brandlemoucha10- T. Pilka, 1992
32. ????Z.Konečný. A klasifikaci odhaduji 9/9+, moc jsem to nezkoušel.
33. Per partes9- R. Lienerth, 1998, A2. Od štandu nahoru ke smyčke a doprava přes borháky vpravo od Dej pusu dědečkovi do police, z ní přes bříško do kouta a koutem ke společnému slaňáku s Dej pusu dědečkovi.
34. Dolní traverz 6+ I. Bajer, R. Hýsek, 1961, V A1
Takže tu máme další díl oblíbené hry, jejíž cílem je upřesnění a vyladění záležitosti tak citlivé a subjektivní, jakou klasifikace krasová bezpochyby je. Tentokrát se podíváme do národní přírodní rezervace Josefovské údolí - hlubokého skalnatého údolí Křtinského potoka východně od Adamova. Kromě toho, že zejména Býčí skála je celoevropsky významnou archeologickou lokalitou a lákavým turistickým cílem, se zde také leze...dokonce zde lezení v Krase začalo, viz starší články na tomto blogu o prvovýstupech na Krkavčí skále. Konečně se mi také podařilo vypátrat nejstaršího krasového průvodce, který je z roku 1938 (Kletterführer durch die Rabensteinwand (Stierfelswand) bei Brünn) a do kterého se mi snad podaří během srpna v národní knihovně nahlédnout. Takže se můžete těšit na další zajímavé info.
No a nyní již mail od Vlka a tabulky s návrhem úprav:
Tak slibuji co jsem slíbil a tak podobně. Podíval jsem se konečně do starých poznámek, něco jsem v to Josefovském letos i přelezl a tak jsem to konečně naházel do tabulky, ať je se o čem bavit.
Takže posílám tabulku s Josefovským a čekám plodnou diskuzi, která mi rozšíří obzory...Zdar Vlk
pohled na modřínovou fasádu
detail dusané stěny s pigmentovými dekorativními prvky
Více o autorovi, jeho tvorbě a domu se můžete dočíst zde.
