Idaho

Nevím jak vám, ale vždy, když jsem v průvodci na Kras spatřil název Idaho, nechápal jsem přesně souvislost. Proč se tak jmenuje několik smělých starých cest? Co mají společného se státem v USA, který je znám mimojiné i svou drsnou přírodou?

Miss Idaho 2010

Nejprve si tyto túry zrekapitulujme. Celkem se jich v Krase nalézá osm:

Centrální kout – Idaho - Nad Hamerníkovou jeskyní, autoři Konečný, Pastorek, klas. 6+

Zbojnické Idaho – Zbojnické Idaho, Gryc, Kalovský, 1963, klas. IV A1, 5

Rytířské Idaho – Rytířské Idaho, Plšek, Gottwald, 1945, klas.V+A0

Sloupské Idaho – Plšek, Soška, Schwarz, 1947, klas.V A0, 5+

Idaho - Býčí skála – Czerny, Jelinek, 1934, klas. IV

Zavřelovo Idaho – Býčí skála, Vl. Zavřel, klas. V A1 – varianta býčískalského Idaha

Jidášské Idaho – Jidáška, O. Hlavenka, J. Jirůšek, J. Vlach, 1944, klas. 4+

Rudické Idaho – Skála vedle rudického propadání, J. Vlach, J. Jirůšek 1944, klas.V, 7-

Napsal jsem tedy Celofánovi (V. Gregor), který se o historii Krasu intenzivně zajímá, zda nezná vysvětlení, a zde je jeho odpověď:

Za všechno zřejmě mohou pánové Walter Jelinek a Arnold Czerny s jejich cestou Stierfelsriss na Býčí skálu.

Idaho na Býčí skále - středem stěny nad jeskyní

Českým lezcům se tento název nelíbil a tak ji z mne neznámých důvodů překřtili na Idaho. Pepa Jirůšek byl do býčískalského Idaha zamilovaný: „Jen několikrát v roce nastaví Idaho tvář slunci a dovolí lezcům aby jej navštívili“ - to byl jeho výrok. Já sám si tu změnu nazvu vysvětluji následovně. Jednou přišel k Býčí skále starší pán s vnoučkem. Vnouček spatřil ve Stierfelsriss horolezce a pravil, "podívej, dědo, horolezec!" Starý pan zdvihnul hlavu a zvolal, "Vida ho!" No a ten horolezec, neznaje jméno cesty, ve které visel, to pochopil jako "Idaho" a název se ujal... :-) :-)) :-D

S touto historkou je zřejmě možno spojit název cesty Vidaho (klas. 5), kterou udělali Beneš s Vlčkem v roce 1979 na Prasečí ucho. Jak dále Celofán poznamenává: Býčískalské Idaho je v podstatě koutová spára nad klenbou jeskyně. Z toho vznikl copycat trend, nazývat všechny výstupy nad klenbami jeskyní, zvláště spárou nebo komínem, Idaho.

A pohled do starých průvodců to potvrzuje, namátkou:

….přímo nad vchodem do jeskyně se táhne hluboký černý komín

….nad vchodem do jeskyně vede do jejího stropu mocnou, ve spodní části převislou stěnou svislá trhlina

…výstup vede středem stěny v místě, kde vidíme nápadný převis. Pod tímto převisem je nástup. Velmi těžce převisem asi 8 metrů vzhůru, pak mírně doleva a po pevné, ale silně zarostlé skále sledujeme spáru, která vede od nástupu až na vrchol.

Celofán také toužil po tom zanechat svou Idaho-stopu: V roce 1966 jsem chtěl vyrobit Kateřínské Idaho. Až jsem se do něj nasral, tak mne došlo, ze lezu už vylezenou cestu -- Stropem, V. Pípal, J. Zrnéčko, J. Sýkora, J. Jančík, 1963. Cestu nazývanou Celofán ve stěně V Buči na Holštejně jsem původně nazval Bučí Idaho. O názvu Rudické Idaho jsem nevěděl až do dnešních dnů. Když jsem tuto cestu ponejprv lezl v r. 1965, tak se jí říkalo Cesta nad Propadáním (J. Vlach, J. Jirůšek, 1944).

Tož kdo ví jak to vlastně bylo… každopádně jsou to krásné a přirozené linky…a vy se můžete v zimě těšit na obsáhlejší povídání s Celofánem…