Konec Klanu katů
Ve vzpomínce na starou partu ze Speleologického kroužku při ZK ROH Metra Blansko, psané v štatlařským hantecu, jsem tuto příhodu zaznamenal následujícími slovy:
“To taky jednó, už v sedumdesátejch, v Krasu házeli machra fetoši z Klanu fogařů. Kérovali v lochně nad Salmovkó, kalili tam téčko, do dřev répali Territorio Bandolero, nosili dlóhý harizony a mačety, velká hustota a velký dusno. Jednó vo víkendu naklapali metráci na Chlupáč a zgómli, jak se kolem jejich bódy nad lochnou vošóšijó ty fogaři a potijó fošny ze střechy. Z placu na ně nastópili, ale voni začali tasit mačety a vypadalo to na těžkó kchánovanó. Metráci nezaváhali a vodvázali z řetěza Leciána. Jak to ty fogaři zgómli, hnedka zapíchli ty svoje mačety, zahlásili loď a pilu pali aby zakonzervovali sandál. Nejaké Fred, fíra tech fogařů, totální vatra a streptotik, displejoval borůvky pod baterkama a řepu šédrem další dva metry.”
Chlupáč nebo-li Chlupatý závrt severně od Macochy byl jedním z pracovišť metráckého kroužku. Tenkrát tam metráci, s Leciánem a Mauglím, ty fogaře nebo-li katy pěkně vybóchali. Fred potom začal nosit pistoli, samozřejmě illegálně. Jednou jsem s Packou lezl na stěnách nad Salmovkou. Uslyšeli jsme výstřel a vzápětí se s vrcholu skal zřítil statný kolouch. Kutálel se po svahu, pak těžce povstal, zapotácel se, rozběhl se a znovu spadl s předskalí na silnici ve žlebu. Když jsme k němu došli, byl už mrtev. Hned jsme ho poznali. Míša, náš kamarád. Přicházel k zadním dveřím kuchyně hotelu Skalní mlýn. Tam jsme ho krmili a hráli si s ním. Nyní jsme mu svázali smyčkami běhy, pod nimi provlékli silnou větev, nahodili na ramena a odnesli ho na Punkvu. Z kanceláře jsme zatelefonovali hajnému Kuběnovi a blanenským policajtům. Později nám dali vědět, že měl v sobě kulku z pistole.
To byl definitivní konec Klanu katů. S policejní asistencí jsme – speciální komando jeskyňářů a horolezců – zlikvidovali ten jejich smradlavej brloh a nikdo z katů se v Krasu už neukázal. Krleš!
Džbánečky aneb Ruksakářská pomsta
Byl nevlídný, studený den časného jara, odhadem 1972 nebo 1973. Ve sloupské Besedě jsme se sešli čtyři – Kolpík, Hastroš, Packa a já. Venku se střídaly dešťové a sněhové přeháňky, ale v hospůdce bylo útulno. Dali jsme gulášek a začali popíjet svařené červené. Nosili nám je v litrových džbánečcích. Po každém džbánečku jsme vystrčili čumák ven, zvláště když vysvitlo sluníčko, ale další sprcha či sněhová přeháňka nás zahnala opět dovnitř. A tak šel džbáneček za džbánečkem, řeč plynula (v hospodě se nejlíp leze), až opravdu nastal čas zaplatit a odejít. Útratu jsme si předem spočítali na 180 Kčs. Přinesli nám účet na 80 Kčs – těžce se sekli se ve svůj neprospěch.
Beze slov jsme zaplatili, chvíli na sebe koukali a po vzájemném ujištění, že venku je stále nevlídno a skály nepřijímají, opět usedli, dali si gulášek a objednávali další džbánečky. Nebylo to od nás dvakrát fair, ale tehdejší personál v Besedě byl k “ruksakářům” velice nepříjemný a i místní lidi okrádal jak se dalo. Byla to ruksakářská pomsta s finanční náhradou.
S Mauglím v Býčině
V letech 1970-1972 probíhala v Býčině horolezecká akce zaměřená na průzkum komínů a stropů v Nové Býčí skále. Jedním z účastníků byl Mauglí. Zkoumali jsme také Horolezeckou chodbu – objevili ji horolezci Franta Plšek a Pepa Jirůšek v r. 1958. Při jedné exkurzi do SV odbočky jsme si všimli, že nad koncovou, do té doby nepřekonanou propastí (otvor ústící do stropu JV zlomu, celková hloubka na potok asi 30 m), se rozprostírá síňka s komínkem ve stropě. Pod jícnem propasti bylo vidět zaklíněné bloky a skalní most, vzápětí nazvaný Mauglího okno. Než jsem stačil rozbalit lano, Mauglí už sólo přetraverzoval jícen a ubytoval se v okně. “Mauglošu, ty hovado, jak si myslíš, že se za tebou dostanu? To mám taky lézt sólo? A jak se budeme vracet?” – byl jsem dost nasranej. “No jo, to mě nenapadlo” – touto prostou odpovědí mě odzbrojil. Dorozuměli jsme se s Packou a Dockem dole. Ti vylezli do chodby originální cestou a přinesli extra lano. Odjistili mě přes propast do okna za Mauglím. Do okna jsme pak lanem vytáhli rozvinutý 20 m lankový žebřík. Po něm jsme sestoupili dolů – a během následujících akcí vystupovali nahoru, k dalšímu průzkumu stropu Velké síně-JV zlomu. Tak vzniklo úsloví, “S Mauglím a Čedokem za hranice všedních dnů”...
tři mušketýři ve tmách
Nákres - zdroj: www.byciskala.cz
Rohačka v dešti a gumákách
Mauglí projevil zájem podívat se do jeskyně Barové (vchod na úpatí Krkavčí skály). Doprovodil jsem ho. Vzali jsme sebou lano a každý kolem pasu smyčku a dvě karabiny. Když jsme vylezli, hustě pršelo. Mauglí usoudil, že je potřeba oprat vercajk. Než jsem se nadál, byl už navázaný na laně a v zabláceném overalu a gumákách si vykračoval zcela mokrou Rohačkou. “Mauglošu, ty vole, máš sebou nějakou karabinu?” “Ale jo, ty dvě, to na štand stačí.” Kupodivu stačilo. Musel jsem za ním, taky v overalu a gumákách. Naštěstí jsem měl svoje dvě karabiny – Mauglí žádnou skobu mimo štand nezapjal. Bylo to pravé jeskyňářské lezení na denním světle. Promočeni do poslední nitky, dolezli jsme na vrchol,. Dole na chajdě promluvil Docek Mauglímu do duše, “Šušnivče, ty nedáš pokoj dokaváď seš živej”...
poznámka: Rohačka, klasifikace 6+ (V A0), autoři Krammer, Wagner, 1934
2 comments:
Ahoj Petře, Ty jsi mě doběhl. Já se chystal, že potom co uveřejníš tyto dvě býčiskalské příhody s Mauglím, tak napíšu komentář s odkazem na www.byciskala.cz, na můj recentní článek Výsledky průzkumu komínů v Býčí skále a Rudickém propadání v letech 1970-1976, tamtéž. No a Ty jsi byl rychlejší. Proč Ti říkají Pok a ne Swift Arrow? :-)))
Ti tři mušketýři jsou, zleva do prava, Lecián Enciano Comici, Mauglí a já.
Chtěl bych upozornit: kolegové býčiskaláci pořádají 7.-8., 14.-15. a 21.-22. května tradiční Dny otevřených dveří do jeskyně. Dobrá příležitost pro horolezce a skalosapače, milovníky Býčí skály, aby si svůj oblíbený terén prohlédli i z vnútra -- a průvodci jim určitě ukáží vstupní okno do Horolezecké chodby a Mauglího okno. Akce je výborně připravena, návštěvníci určitě nebudou litovat.
Sorry, ve zdejším systému Anonymní jsem se zapomněl podepsat -- já totiž nemám anonymy rád.
Celda :-))
Post a Comment