Jen tak zlehka, pod dojmem včerejšího holštejnského odpoledne, přináším tip na na jednu doporučeníhodnou cestu na Lidomorně. Mezi Noční a Hradní spárou se nachází Varianta noční spáry (autoři Beníšek, Vít, rok 1968), která nabízí milovníkům žábového lezení pěkné povyražení. Moc takových cest v Krase nenajdete. Stropovou spárou přes erární smyčku, výlez přes převis a kolem tří kroužků a pozůstatku frienda žábováním až k závěrečnému boulderu. Obtížnost je něco nad 8+. Ideální cesta na odsání všech sil. Dle ověřených informací je největším znalcem této linky Vlk, který ji prolézal snad tři hodiny. Určitě by to mohlo zaujmout i někoho, kdo by měl zájem si to vylézt po vlastním jištění. Na fotografiích se o průstup pokouší slovutný pískař Komiš. Pokud do toho nalezete, tak pozdravujte Asua, který bude zřejmě sedět na polici v Hradní spáře.
7 comments:
Štika cesta, tahle škvíra;-) Vůbec celá Morna je štědrá na ty písek připomínající linky. Willhem
jojo, třeba takova moc nelezena Ztrata casu, perfektne zajistene a pestre lezeni, dole hafo technicky zlabek a stenka, mikrosokolicek a ukrok do Nocni spary...no proste parada
Vypada to dobre...a kdo tam nahnal Komu? Pan Frit a spara?? To mi nejde do hlavy..
Veď ale vidíš, ako to lezie - žiadna žaba, len hrubá sila :D
Mr. Frit zkolaboval u prvniho jisteni, rval, ze mu vyhrezl biceps a nechal se spustit na zem
Ty krásné spáry na Lidomorně, Noční spára a Varianta, moje oblíbené cesty...
Elephants can remember. Jak vzpomíná Fery, Noční spáru začali členové Plánivské skupiny Speleologického klubu v Brně (SSPVP) Jirka Rybák a Honza Vít-Fousál v r. 1963. Zdolali převis a postoupili asi 2.5 m za jeho hranu, kde ve spáře zanechali skobu Stubai. Někdy na jaře r. 1965 jsem zavítal na Holštejn s jeskynářem Edou. Podlehl jsem kouzlu lidomorných spár "on sight". Nalezl jsem do spáry dnes známé jako Noční. Eda mě ujistil, že mě odjistí (zdola, samozřejmě), ale že za mnou nepoleze. Celkem bez problémů jsem se dostal až k té štubajce a vylezl asi 2-3 m nad ni. Tam mně došlo, že cesta není dolezená. Neměl jsem skoby ani kladivo. Návrat byl těžký a komplikovaný, ale podařilo se mi nespadnout a vybrat všechny karabiny a smyčky až na slanovací lutznerovou smyčku-utíkaču.
Někdy potom, také v r. 1965, Fery vylezl od té štubajky až do zlomu převisu a další čtyři metry nad něj. Tam zanechal v hodinách smyčku. Slanil od masívního kruhu (štand) ve zlomu. Příští týden spěchal cestu dolézt a hle -- u kruhu spatřil Tondu Botha a dole jistil Honza Krch-Drobek. Po diskusi dolezli posledních 5 m na vrchol ve trojce, Both, Krch, Pipal. Ve vzpomínkách tuhle cestu vidím jako V. Pipal a druhové, klasifikace VI, ale fakticky to byla první krasová sedma (VII) -- sedma na vápně.
Varianta na Noční spáru? Začali ji Fery a druhové, také v první polovině 60. let. I do ní jsem se navezl v r. 1965 a skončil tak jako v Noční spáře. V r. 1968 Variantu dolezli Miloš Beníšek-Šolim a Fousál. Jednalo se o pouhé 2-3 m k výše zmíněnému kruhu v Noční spáře. Takže další V. Pipal a druhové, VI (VII).
Dokončenou Noční spáru jsem vylezl třikrát, Variantu dvakrát. Každý přelez měl svoje kouzlo, poslední i ženské :-)).
Lidomorna, specificky tyhle dvě spáry, má v lezecké historii Mor. krasu zvláštní postavení. Je první stěnou, kde byly použity vklíněnce -- přitesané kameny a dřevěné klíny vložené a zaklíněné do spár. K lezení v této stěně se váže několik historek. Snad nejzajímavější říká, že když kluci sápali tak si objednávali fichtle na míru. Udali parametry a někdo z podpůrného družstva zaběhl do Holštejna k přátelskému kováři, nechal je zhotovit a obratem doručil :-)).
Co to je, pro velikého Lomikele, žábové lezení?? My jsme lezli normálně, t.j. chytali se chytů a stoupali na stupy (pokud nějaké byly), ale žádné kvak-kvak-zabadak jsme neprovozovali. Jinak obdivuji toho lezce na fotkách, spec. č. 2. Tak vysoký krok, alespon podle mého soudu, nemůže být efektivní, odporuje fyzikálním zákonům i lidské anatomii. Co bude další krok -- dát si nohu za krk?
Inu at se vám daří a nechte ten Holštejn také občas vydechnout. Alternativou mohou být téměř panenské, neolezené skály v údolí Punkvy a Svitavy, jen kousek od Blanska.
Celofán
To je právě Pan Frit, výkvět brněnské bouldrovky, takové kroky jsou běžné:) Jinak žábové lezení je normální ač specifické zaklínění ruky do spáry "na žábu", to jistě znáš :)
A díky za doplnění!
mára
Post a Comment