Dneska mi do mailu přistálo několik fotek od Tulipána a Veroniky, kteří se ochomejtali kolem, když jsem se zrovna v Chateauvert vyhecoval do cesty Neuromédiation. Trošku sebeprezentace tenhle blok snad ještě snese, tak sem malý výběr dávám. Okolo téhle cesty jsem chodil jako okolo horké kaše, neb mi v hlavě zněla slova superšontáka Mrndy o jedné z nejhezčích cest tady, s trochu odlezy a že pokud se trošku rozťapkám, tak to mám určitě zkusit. Tak jsem to tedy zkusil a byl to moc pěkný zážitek, opět po dlouhé době jedna z těch cest na skalkách, kterou si člověk zapamatuje.
 |
| začátek krásně mezi břečtany, jak v Rudici v propadájní, svižné kroky |
 |
| pak dlouhý traverz do kouta |
 |
| jak na písku |
 |
| Asi nejtěžší krok - dostat se k jištění v koutě, pak již jen dlouhá krásná štreka nahóooru |
4 comments:
Jojo, neuro meditace byla krasna, pocity jak v labaku. Jsem nevimproc myslel, ze je 6b, vlitl do ni dost lehkovazne a pak nestacil poulit oci.
Petrajz
uplne te vidim:-)...kdyby mi nekdo pred par mesici rekl, ze na zacatku kvetna polezu takove cesty, tak bych se asi jen smutne usmal...dokotri udelali s tou mou achillovkou asi jakysi zazrak:-)
Šikula....
Krásnej šutr!
Koukám, že trénuješ do Saska :)
m
Post a Comment