Jeskynní dovolená

Když mám na sobě již čtvrtým dnem non-stop zimní čepici a šest vrstev oblečení, začínám pochybovat o přívětivosti slunné Sardinie. Týdenní výlet za nahřátými skalami se pomalu sklápí do druhé poloviny a já trávím nejvíce času zalezlý ve spacáku v jeskyni nad vesnicí Monteleone Rocca Doira, neboli v roka díře, kde je každá chyba trestána prachem. Ve vesnici končí svět, nemají zde bar a obchod sem zajíždí pouze v úterý dopoledne. Jednu výhodu však zdejší skály mají - skoro všechny cesty se dají lézt i za deště! V kombinaci s větrem a zimou je to trošku horší, ale dá se!

Trošku faktů - na této stolové hoře, která je z jedné strany tvořena přirozenou skálou a z druhé bývalým lomem na kvádry, je v současné době cca 100 cest, většinou dlouhých okolo 30 metrů. Pokud lezete do 6c, tak se zde parádně vyřádíte za 4 dny, pokud jste lepší, pak i déle. Lezení je pěkné jak párek, po různých typech barevného vápence, od dírek, přes stisky a hady až po madla. Sem tam se najde spárka či koutek. Výhledy na kraj jsou klidné a za krásného počasí zde může být opravdu parádně. Nejbližší obchod se nachází v Monte Leone, asi 10 km, vodu je možné brát ve vesnici u infocentra nebo na hřbitově. Bus do Alghera odjíždí v 7 ráno.

Louka v baru u ložnice

náměstí před barem plné povalujících se členů výpravy

veřejná noční čítárna, Asu předčítá dobrodružství ruského alkoholika Bédi

První světlá chvilka. Louka v modré péřovce na vrcholu zoufalství, zasáhl ho zřejmě animální osten bytí.

Občas se ukázala i modrá obloha....kluci lezou předlouhé cesty v sektoru nejblíže jeskyni

Ostrica - elegantní 6a koutospára s několikametrovým výlezem přes zkamenělé škeble

King Arthur - populární 7b, i když Loukovi se nelíbilo umístění všech jištění

Mr. Avocado

Macchina Amniotica, 6c a klíčové spárové místo

Louka pozoruje okolí a doufá v příchod teplé fronty

odvrácená strana skal vydlabána člověkem, krásné místo na snídaně, večírky či rozcvičky...když neprší. Vede zde i cesta Tetris (6b).

symbol naší dovolené - zpustlý bar

Jelikož máme jen týden, chceme s Loukou vidět jěstě něco jiného. Dr. Láska už pomalu rezignoval na lezení a smiřuje se s památkami. Vyrazíme stopem na na mys Capo Caccia, kde doufáme v slunce, moře, víno a zpěv. Nacházíme slunce, moře, v ulicích vesnice se potulují daňci, není zde obchod ani bar. Ubytujeme se v jeskyni v lezecké oblasti Casarotto. Nejbližší voda 2 km na pláži z jakéhosi kohoutku. Louka tvrdí, že to musí být pitné a vzhledem k tomu, že projektuje čističky, mu věřím. Hledáme v kontajnerech prázdné petky. Těstoviny zapíjíme čajem. Romantická dovolená vrcholí. Ale lezení je zde překvapivě pěkné...a hlavně ta kulisa krásného moře. Nakonec si ve slabé chvilce říkáme, že bychom na tomhto ostrově, který je mimo sezónu opravdu překlidný, bez problémů zůstali i déle...

zpustlý hotel Ca Pokacio

výhled z naší další jeskyně a Louka pozoruje moře. Ráno se rackové a kormoráni létat učí, odpoledne jim to již jde lépe.

pohled na jeskyni a zároveň hlavní lezecký sektor Casarotto

mimo sezónu je zde opravdu mrtvo, ale krásně

Louka pálí benzín a vzpomíná na Wildu se Sinkem

naše plážová kamarádka, je čas jet domů!