V Krasu je dobře

Cíle středečního odpoledne byly smělé...prostoupit Macochu, udělat novou cestu na Rorejsech, dodělat Šnekovu cestu tamtéž a umístit lebku do jeskyně v cestě Nausike. Lezecké družstvo ve složení Abt a Mrnuštík vyrazilo na Rorejse, zatímco já společně s kolegou Jedličkou a kolegyní Klimešovou jsme se ponořili do Macochy. Plánem bylo prostoupit Zábranského cestu (neboli Vršek Macochy), ale na doporučení Pavla W. jsme v půlce přestoupili do Nového Vršku (Fadrný, Koubek, 1966) a dobře udělali. Pilíř v Plškovi prý totiž hrozí zřícením, a tak jsme si mohli vychutnat parádní lezení v poměrně pevné skále, navíc přejištěné borháky. Obtíže gradují ve výlezu, vzhledem ke značné nerozlezenosti zážitky maximální, povedlo se mi viset v posledním kroku za jednu ruku zaklíněnou za stromek, zatímco mi ujely obě nohy...prostě paráda.

Hurá do akce

Sestup k nástupu byl vzhledem k mokru skvělým zážitkem

Kolegyně Klimešová medituje před startem

trojkový nástup byl díky mokru zábavnější než obvykle

ale stromu jsme dosáhli a mohli vyhlížet vzhůru k již docela suché skále

klasická expozice na druhém štandu

cesta k Dolnímu můstku je jen pro opravdové fajnšmekry

kolega Jedlička dolézá na druhý štand

a zde už na vrchol

kde ho čekám s odměnou

mezitím se kolegové Abt a Mrnuštík snaží na Rorejsech. Výsledkem je nová cesta po pilíři vedle Šnekova projektu (foto z prvních pokusů o dokončení Šneka), kterou chlapci pojmenovali Inženýr Krkovička...prý pěkné lezení kombinující italské ostré vápno a hranu ala písek...obtíže kolem 8-, jištěno dobře borháky. Díky chlapci!

během jejich snahy se podaří najít poslední útočiště pro lebku neznámého bojovníka, kterou mám již dlouhá léta v úschově...

kdysi nám posloužila jako rekvizita při hraní Hamleta a nyní konečně došla klidu v jeskyńce na štandu Nausike. Označení odvážné cesty dovedeno k dokonalosti:-)