V srpnu jsme se s Ferym loucili na Orkle a ja doufal, ze pristi rok znovu dorazi a chyti si konecne toho sveho lososa. To jsem netusil, ze to bylo louceni posledni... Kdyz jsme se potkali v roce 2011 na Devadesatce pri rozhovorech o Krasu, mel jsem z nej solidni respekt. Legendarni horolezec, "objevitel" Krasu, proste frajer. Postupem casu jsme se hodne sblizili. Hodne nam pomohl se Sedmikraskami, a kdyz jsem se pozdeji premistil do Norska, stal se mym (nejen) rybarskym guru. Zjistil jsem, ze nejenze zna v Krasu kazdou turu a hodiny, ale ze zna i kazdou zatoku v Norsku. Venoval mi nespocet ruznych trpytek a prutu, radil mi kde a jak na pstruhy ci tresky, a sdileli jsme spolecnou vasen v neuspesnem lovu lososu. Psal jsem mu o kazde vyprave a doufal, ze za mnou dorazi na sever. V lete 2019 jsme stravili tyden na Orkle, klasicky bez uspechu, ale byl to krasny cas. Od te doby je na Orkle jedna velka tun znama pod nazvem Feryho tun - tam sedaval a pozoroval mohutneho lososa. Stareho, moudreho lososa. Budou mi chybet vsechny ty spolecne chvile. Moc.
No comments:
Post a Comment