Návrat ke kořenům

Oslabeni nemocemi a bez chuti navštívit Kras, rozhodli jsme se, že raději pojedeme na víkend do Hranic a potrénujeme na Máj v Sasku plotnové lezení, cvakání kruhů, dlouhý nástup ke skalám a zápisy do vrcholové knížky. V sobotu, po úžasném guláši, jsme vzali Bairu (pes rodičů) a odkráčeli podél Bečvy na Helfštýn (je lepší cyklostezky ve volné přírodě asfaltovat nebo ne? Co na to ČEMBA?), do oblasti nabízející velmi specifické plotnové lezení. Kdysi (před 5 lety) jsme zde v podstatě začínali s lezením venku - tehdy nás sem vzali Dan s Bromíkem, v roce 2004 jsem si v cestě Odmítavá zlomil prst na ruce, takže se dá říct, že Helfštýn pro nás představuje srdeční záležitost. Po třech letech se nám plotny zdají položenější, nižší a mechovatější. Původně jsem měl v plánu zkusit Pochlebníka, místní nejtěžší cestu (stupeň VIII na místní specifické škále), avšak poté, co jsme procvičili lýtka ve čtyřech lehčích cestách, mě na to nějak přešla chuť. Nedovedu si moc představit, jak lézt osmičku, když už v cestách za šest nebyly žádné stupy ani chyty. Navíc nebyla nálada na nějaké zkoušení. Protože Baira z té naší aktivity taky nebyla zrovna nadšená (snažila se lézt za náma), tak jsme to zabalili a oklikou přes hrad zamířili k domovu. Těch celkem cca 30 km s lezeckým matrošem na zádech nám dalo docela zabrat, takže večer jsme padli do postele úplně vyřízení.


Druhá plotna - sklon 60 stupňů

Pavlínka marně umravňuje Bairu


Baira nás pozoruje


Nejtěžší cesta Pochlebník


Druhá plotna

Na cestě domů

V neděli raději zaspíme ranní vlak do Lidečka, ale modrá obloha nás nakonec donutí vylézt ven a odjet na Čertovy skály. Čertovky jsou naše oblíbená oblast, supr tvrdý pískovec, lezení většinou v plotnách, ale dá se narazit i na komínek, spárku, žlábek či sokolík. Je zde i několik šutrů s pěknými bouldery.

Skály jsou plné brigádníků z HO Vizovice, kteří upravují terén pod skalami. Rozlézáme se v Kolébce, krásné a dlouhé cestě, kde jsem před lety založil svoji první smyčku. Hned vlevo je Superposlední za 7, tož vzhůru do toho, docela zapeklitý rajbas, trochu adrenalinu, ale pouští to. . . Jdeme na náhorní stranu skal, kde mám vyhlídnutou Ptačí hranu (8+, reálná klasifikace prý 9-). Bohužel se mi nepodařilo vyřešit poslední krok v super boulderu (něco jako Devizový příslib na Kozlovi), navíc je docela zima a skála žere prsty, tak si to nechávám na léto, trochu zaboulderujem a vracíme se zpět na sluneční stranu, vylezeme Maturitu a Zdenyho cestu (20 minut lézt třímetrový komín, to se jen tak nevidí) a jedeme zpátky do Hranic, kde zakončujeme podařený víkend slivovico-jabko-meruňkovou smrští…Ať žije Valašsko!!!

Čerťáky a kácení stromů

Zdenyho cesta - převísek, žlábek, komínek, sokolíček, rajbásek

Nové schody

Čertovky z vlaku

Jabkovice ve vlaku

Svačina ve vlaku