„David žere šušně“ ve Sloupu. No aspoň to píšou na lavičce na autobusové zastávce… Podařilo se mi přemluvit páteční opilce (Janise a Stračenu), aby aktivovali své tělesné schránky v sobotu už v 8 ráno a odjeli se mnou do Krasu. A oni to fakt dokázali! Velký dík. Zamířili jsme do Sloupu, jelikož dle předpovědi počasí se mělo ochladit a tudíž bylo možné očekávat zvýšení přilnavosti místních oklouzaných plošek, úchytek a jiných pofidérních uskupeních vhodných k postupu lezce různým, nejčastěji vertikálním směrem. Poté co nás v Blansku ve frontě na bus předběhli důchodci se slovy: „kdysi jsme bývali mladí a starší jsme pouštěli před sebe“ a „kdysi jsem jela na výlet do Letovic“ jsme se úspěšně přemístili do chladného Sloupu. Jedinci nevybavení dostatečným oblečením si v místních buticích nakoupili potřebné dlouhé rukávy a mohli jsme se vrhnout na skály. Na rozlez jsme si dali Kolaps, docela specifickou sedmičku, jejíž hlavní výhoda spočívá v tom, že má stejní slaňák s Rekonstrukcí, cílem Janise. Ale cesta je to pěkná, levá ruka si ji pár chvil pamatuje. Se Stračenou se pak vrháme do Číny, docela se mi daří a přelézám to na druhý pokus. Stračena je nějak out a ani pět pokusů mu nestačí, vždy spadne v posledním krokosledu. Janis mezitím zkouší Rekonstrukci a já objevuji naprosto dekadentní záležitost s názvem Myší díra (7-), což je jemná spárka jakoby v jeskyni, kde první půlka vede zeleným mechem, druhá oranžovým mechem a lezec si užije i rozpor mezi Indií a Evropou. Luxusní zážitek, kterému ani Janis neodolá. Na závěr si v klidu projdu Nemesis, zkusíme Schizofrenii (lezitelnou 9-) a s pocitem dobře vykonané práce se odebereme do místní hospody. Musím přiznat, že dnes jsem poprvé přišel na chuť lezení na Indii…Nakonec se se mnou kluci loučí u nádražního bufetu v Brně, odkud odjíždím na nedělní workshop do Čáslavi. Byl to vydařený den…
Speleolog v Myší díře
3 comments:
Ive read this topic for some blogs. But I think this is more informative.
Thanks. Im Inspired again.
Well, all I can say is. Im hungry.
Post a Comment