Bronzový Hnědák

Ve vší pokoře a skromnosti musím zvolat: "byli jsme s Davidem úžasní!!!". Třetí místo ze šestnácti dvojic je super výsledek...a to jsme ještě přišli o druhé místo díky zdržení při defektu, což nás stálo dojezd v limitu a penalizaci - odečtení 42 bodů.

Jak to tedy probíhalo?

Pátek

Podvečerní přesun na Břestek s večeří v dobré restauraci ve Stupavě, registrace na závod a vzájemné hlídání se s cílem moc se neopít. Nakonec to docela ustojíme (5 piv a 2 rumny:-) a v 11 jdeme spát. Budíček na 6:30. Dáváme si za cíl přežít kolo a zkusit vylézt co nejvíce sedmiček, mohli bysme každý dát cca 30 cest. Taktiku volíme osvědčenou, nejprve pěšky na Břestek, pak pro kola do hospody, přesun na Barborku, Osvětimany, Kozel, Gavendova skála (nová skála u Vlčáku), Budačina...

Sobota

Ráno se překvapivě dobře vstává a je i docela teplo. 7:30 je závod odstartován, do 18:30 bysme se měli vrátit, jinak za každou minutu nad limit se odečítá jeden bod, cesty na skále se bodují dle klasifikace (např. 7- je 6,8 bodu). Pěšky valíme na Břesteckou skálu, většina dvojic zvolila taktiku jet nejprve na Budačinu, takže zde ani není moc narváno. Dáváme každý 6 cest (7-, 6, 5, 5, 7-, 8+) a vracíme se zpět do hospody pro kola.

Krásné staré stroje

Zájem novinářů

Start

Břestek

Jízda na blízkou Barborku nás docela vyčerpává, naštěstí je příjemně chladno a slunečno, což šlapání docela zpříjemňuje. Na Barborce dáváme 9 cest (5, 7+, 7+, 7, 7-, 7, 7-, 8, 6-) a odjíždíme na Osvětimanské skály.

Na Barborce

První náročnější kopec dáváme docela v pohodě, jede se fakt dobře, na Osvětimanky dorazíme skvěle rozlezení. Panuje zde docela kosa, dáváme 9 cest (7+, 7, 7+, 7-, 8, 5, 5, 6, 9-), ničíme docela lano a hurá na Kozla, kde máme naplánovaný piknik.

Závodník vzlína Fontainblue

Autoportrét

Zničené lano a šťastný David

Na Kozla už dojíždíme docela unavení, je už poměrně dost hodin (14:15) a před náma nejdelší část trasy. Dáváme proto pouze jednu cestu (6+), oběd a hurá na Vlčák.

Před Starýma Hutěma nás zláká značená odbočka s údajem "Vlčák 6km". Tato značka je bohužel první i poslední, po chvíli se cesta začíná větvit a my po citu tlačíme kola někam, kde tušíme Vlčák. Po hodině jsme u cíle, Gavendovu skálu nalézáme pomocí fáborků a milá rozhodčí nám ukazuje pěknou cestu (5+), kterou vybíháme a rychle zpátky na kolo, čas nás tlačí. Po pár set metrech David prorazí duši, kterou vymění za jinou, bohužel jsme si nevzali pumpičku...ojojoj, běžíme s kolama a asi po 3 km potkáváme bikera, co nám ji půjčí. Pak zabloudíme po cestě na Bunč, kde nakonec dojíždíme v 17:15 a David má zadní kolo opět prázdné. Lepíme tedy původní duši, znovu si půjčujem pumpičku a na Budačině jsme 17:40. Dáme poslední cestu (5) a co nejrychleji spurtujem do 15km vzdáleného Břestku. Jedem po silnici přes Staré Město, cestou potkáváme závodnickou dvojku, co jede na horském dvojkole, bo Roman je slepý...neskutečné.

Jedeme v docela dobrém tempu a tak jsme v cíli pouze 45 minut po limitu, úplně vyždímaní. Rychle guláš, pivo, rum a čaj. V 9 je vyhlášení a jsme zvědavi, jak dopadnem. No a jsme TŘETÍ, což jsme absolutně nečekali, paráda, pocit velké spokojenosti. Nebýt toho defektu, tak jsme byli druzí. První místo bylo nedosažitelné, vítězové nalezli 540 bodů (my měli 281...).

Oslava byla docela mohutná, popíjení rumů s Davidem a s rozhodčí Marcelou nás pustilo do postele až po třetí ráno...

Defekt

Vítězná dvojice a putovní pohár