Američan v Drážďanech

Krátký pobyt v Sasku mi vnukl myšlenku představit lezce, s jehož cestami se každý, kdo trochu v Sasku leze, dříve či později potká. Řeč bude o americké legendě saského lezení, Oliveru Perry Smithovi.
O.P.Smith se narodil 11.října 1884 ve Filadelfii. V roce 1902 se s matkou přestěhoval do Drážďan, kde navštěvoval místní Techniku. Zrovna v té době to v nedalekém Labském údolí, kraji pískovcových věží, stěn a měst, které lákají smělé lezce již od roku 1860, lezecky docela vřelo (již v roce 1890 se místní lezení stalo čistou sportovní disciplínou. Výzvou už nebylo zdolat vrchol jakýmkoliv možným způsobem, nýbrž co nejčistším stylem. Významnými lezci té doby byli např. O. Schuster a F. Meurer ). Oliver se na škole seznámil s místními lezci a velmi brzy po svém příjezdu začal škodit v Sasku, což mu zůstalo až do jeho 28 let, kdy lezení pověsil na hřebíček.
Jak vzpomíná Albert Kurze v ročence Jahrbuch für Turistik, 1954: „První květnovou neděli roku 1902 jsem s kamarádem lezl na věž Hinterer Ganskofel, když tu na mě z komína vedoucího na vrchol dolehne gejzír nadávek a hekání namixovaný slovem „goddam“. Po několika minutách z komína vylezl mladík, chvíli váhal, pak nás pozdravil a sedl si vedle nás na polici pod vrcholovou stěnkou. Hoch měl na sobě okované boty, anglický sportovní kostým a široký klobouk. Vysvětlil nám, že v těch botách vrcholovou stěnku sólo nezdolá, tak jsem vylezl na vrchol a nabídl mu druhý konec lana. Představil se jako Oliver Perry Smith z Filadelfie a říkal, že zde trénuje na výstupy v Alpách…a tak začalo jedno velké lezeckého přátelství. Každou neděli jsme pak jezdili lézt společně a brzy jsme pocítili touhu po prvovýstupech… Šli jsme na Blosstock. Začátek spáry byl trychtýřovitého tvaru, lezecky dost obtížný…následoval poměrně snadný komín a už jsem dobíral Perryho, jehož hrudník byl mnohem vyvinutější jak můj. Zkoušel to vší svou ohromnou silou, ale pak zakřičel, že si musí na chvíli odpočinout. Najednou jsem uslyšel rytmické bum – bum – bum. Bušení srdce svého spolulezce slyšel jsem i přes tři metry pískovce, co nás oddělovaly.“
Přibližme si trošku atmosféru, která tehdy panovala (a někde stále i panuje) při tehdejších prvovýstupech, slovy Perryho (z dopisu Fehrmannovi z roku 1908), komentujícími prvovýstup na věž Haupt Drilling: „Hoyer stál vedle hladkého žlabu, Hünig na jeho ramenou, zatímco já jsem z boku Hüniga nadzvedával, až konečně dosáhl na chyt a překonal tak obtížné místo. …Následoval traverz vpravo a 5 metrů nahoru…Hünig již zkušeně lezl po mojí ruce, pod vrcholem se však objevily potíže a on spadl na moje záda, ve vzduchu se přetočil, trefil hlavou skálu. Krev tekla proudem, zabarvujíce pískovec do ruda. Za chvíli se Hünig posadil na polici a proklínal Boha a svět vůbec…bylo jasné, že vrchol musím zdolat já, zvláště když pod věží bylo početné obecenstvo z drážďanského lezeckého oddílu Schwarzer Komin, jehož někteří členové nesli černou vlajku se smrtkou – znakem jejich oddílu. Po mnoha pokusech a zatlučení kruhu jsem o půl třetí stanul na vrcholu a vztyčil naši vlajku. Dobral jsem své spolulezce a musím říct, že bez nich by tento výstup nebyl možným. Věž je 31 metrů vysoká, mnohem vyšší než jsem myslel a konečně jsem zavřel hubu Löschnerovi.“ (Paul Löschner byl tehdy jedním ze špičkových lezců, který se o výstup na Haupt Drilling pokusil dříve a shledal to nelezitelným.)

Schwarzer Komin

Perry při prvovýstupu na Schiefer Turm, Alterweg VI

Hauptwiesenstein, Alter Weg VIIa

Představme si Olivera dvěma historkami: V první leze Oliver s nějakým nováčkem. Vypráví Rudolf „Petrus“ Fehrmann…Oliver mu zlomyslně poradil sestoupit do jižní stěny, namísto na hranu. Napřed se vše zdálo v pohodě, avšak najednou zmizely chyty i stupy. „Padám, padám, dober, dober!“, křičel mladík. Oliver s předstíraným hněvem odpověděl: „Spadni do pekla kam stejně patříš, nebude tě vůbec škoda!“ „Dober pořádně, prosím!“, znělo pod ním zoufale. „Zatraceně, nemůžu tě udržet, přeříznu lano, netoužím kvůli tobě spadnout!“, křičel Perry shora. Útrpné zvuky mučeného druholezce přiměly Olivera, aby na mě zavolal: „Vem si ho na lano. Musíš si ho k sobě přitáhnout“. A tak to taky dopadlo, ubohý druholezec již za chvíli vlál vzduchem, mávaje rukama i nohama. Oliver to pozoroval z úzké poličky a zvolal ke mně nezapomenutelnou větu: „Podívej jak se nádherně vznáší, jako orel!“ Jeho smysl pro humor dokumentuje i to, že do jedné ze svých těžkých cest vytáhl a připevnil bicykl, jako překvapení pro další lezce…

V druhé historce spolu Fehrmann a Smith lezou na Guglia di Brenta. Fehrmann leze na prvním, když tu se oba ocitnou v dost ošemetném místě. Fehrmann zavolal na Perryho, ať se odváže, protože není důvod, aby spadli dolů oba. Oliver pohoršeně odpověděl: „Myslíš že jsem člověk, nebo bestie? Budu tě jistit, i kdybys mě měl vzít s sebou“. Fehrmann dodává: „Divíte se potom, že i přes jeho chyby a slabosti jsem toho muže měl rád jako svého bratra?“

Perry a stoj na hlavě na Barbaríně

Prvovýstup na Barbarínu

Fehrmann dále dodává: „Perry-Smith byl nejsilnější osobností, kterou jsem kdy potkal. Měl talent dělat věci monumentálně… ať už šlo o hledání prvovýstupů ve skále či v ledu, či noční rallye s jeho Bugatti, popřípadě v přátelských pitkách. Nebyl rozhodně svatým a ani jím být netoužil. Pouze málo lidí opravdu vědělo, že pod jeho někdy drsnou šlupkou bije ušlechtilé srdce.“

Perryho Bugatti

Magický šestý stupeň (neboli VIIb)

V době před první světovou válkou prováděli v Alpách své výstupy mistři jako Preuss, Herzog, Dülfer. Ve svých cestách ale pravděpodobně nepřesáhli klasifikaci V. To se zřejmě povedlo až saským lezcům. Jak píše Thorington: „před první světovou válkou existoval šestý stupeň, navíc se špatnou zjistitelností, pouze v Sasku. Perry Smith byl prvním, kdo tohoto stupně dosáhl“.

Vybrané výstupy Perryho dle www.lkp.cz:

27.5.1906 – první výstup na Jungfer„Alter Weg“ VII. Je to první cesta ve stupni VII (UIAA VI-), dnes spíše za šest, díky erozi chytů. Výstup vedl sedmnáctiletý Walter Hünig, spolulezci mu byli Oliver Perry-Smith a W. Baudisch.

24.6.1906 – Výstupem „Perrykante“ VIIb na Spannagelturm v Bielatalu poprvé dosažen stupeň VIIb (VI UIAA). Opět O. Perry-Smith, tentokrát s Arthurem Hoyerem.

3.9.1906 – další, tentokrát spárové VIIb – „Südriss“ VIIb na Dreifingerturm – Rudolf Fehrmann a Oliver Perry-Smith.

9.9.1906 – První výstup na Teufelsturm - „Alter Weg VIIb (VIIc)“ čtveřicí Oliver Perry-Smith, Walter Hünig, Arthur Hoyer a Rudolf Fehrmann. Ve své době považován za nejobtížnější výstup. Je to i nejtěžší prvovýstup Perryho Smithe.

Teufelsturm

Zůstává otázkou, zda Perry a jeho vrstevníci opravdu dosáhli na vrchol tehdy lezené sportovní obtížnosti už v roce 1906, neboť lezecké praktiky v sobě tenkráte zahrnovaly např. stavění (2 lezci = 1 lezecká jednotka). A navíc pískovec se časem mění (vyšlapané stupy atd,, takže je obtížné to ověřit). Je však jisté, že lezení v Sasku bylo tenkrát na špici světové obtížnosti, ať už sportovní, či psychické.

Každopádně Perry zanechal v Sasku nesmazatelný dojem („close to the limit of the possible“ – Fritz Wiesner o Perryho výstupu na Teufelsturm) a mnoho jeho cest lze pouze doporučit. Např. taková Jižní spára na Falkenstein (VIIa), to je fakt nářez (bohužel jsem si do toho ještě netroufl).

Südriss, Falkenstein

Südriss, Falkenstein - najdete lezce?:-)
Perry nezanechal v Evropě svou stopu pouze v lezení, ale obul si i běžky a posléze závodil i ve skocích na lyžích, kde mohl uplatnit dostatečně svůj morál.

Perry jako orel

Do USA se vrátil v roce 1914 se svou ženou Agens a tříletým synem Illkem a do Saska se již nikdy nepodíval. Své syny od lezení odrazoval slovy, že je to příliš nebezpečné, a podporoval je v lyžování.

Perry se synem Olliem

I když Perry po návratu do USA již téměř nelezl, občas si na skálu asi sáhl..

bouldering na zdi svého domu v USA

Jeho syn Crosby vypráví historku, jak byl jeho otec zahlédnut při sólování v horách okolo Boulderu v Coloradu. Když se ho Crosby zeptal, jak může ve svém věku takhle riskovat, Perry odpověděl: „Je jenom jedno místo, kde bych mohl potřebovat lano.“

Velmi volně přeloženo z www.johngill.net

P.S.: Co takhle podzimní výlet do Saska na Teufelsturm a Falkenstein? Sháním prvolezce i druholezce:-) (to myslím fakt vážně!)

17 comments:

Čaj said...

Hochu to jsou stórky na posrání. Věru svérázní chlapíci:)) Budu asi do konce srpna na píscích, akže bych byl klidně pro nějakou tu rošťárnu.

Anonymous said...

Jo, jo, Jižní spára na Falk je parádní nobleska, už je to dvacet let co jsem si ji mrskl, to ten čas letí, vřele doporučuji :-). Vlk

Anonymous said...

Haveláč mi to taky vřele doporučuje, spára se prý v pohodě dá lézt okolo bez nutnosti použití spárařských technik, akorát ten závěrečný 20 metrový komín, to mě celkem znervózňuje:-)
pokac

Anonymous said...

z komínu se nepadá, ne??
asu

Anonymous said...

Z komínu nelze vypadnout. Prý. A nechcete do Saska tento víkend?
mára

Anonymous said...

stejně jako ze spáry:-)
pokac

Anonymous said...

tento víkend ja rozhodne nemohu,videl bych to na pozdni srpen ci zari
pokac

Anonymous said...

Pripojil bych se, ovsem velmi urcite na ten nespravny konec lana. ThomasKa

Anonymous said...

Spára se opravdu leze okolo, ten komín je zpočátku takový , že se v něm trochu hlemzáš a pak už to jde, ale fakt je to klasika a doporučuji.Vlk

Čaj said...

kurňa Pokáču, z komínu se fakt nepadá. Ale na spáry nejezdi nikam k němčourům, ale pořádně zadivočit v ádru. Budu tam od zítřka do neděle s jeseníčákáma, potom do středy s mrndovcama a zbytek prázdinin doufám také.

Anonymous said...

Nic proti Čaji, ale v globále jsou skály v Ádru proti těm v Německu jen kvaky:-) a v Německu máš jednu výhodu, že oproti našim skalám víš, že když lezeš nějaké číslo, že to na 99%sedí a nestane se ti jako u nás, že když lezeš třeba Xa je to v rozptylu 7b+ až 7c+. O monumentálnosti mnohých cest a stěn ani nemluvě a přílišná jednostranná deformace škodí:-). Vlk

Anonymous said...

Musim souhlasit s Vlkem. Jednim z mnoha duvodu, proc na pisky jezdim nejradeji do Saska , jsou ty pruvodce, co nemcouri vydavaji - jsou proste dokonale. Vim, ze kdyz si vyberu cestu s hvezdickou, tak to znamena vzdy krasny zazitek...jakoze krasna cesta, ktera se da i dojistit, klasa sedi atd...a ty mapky, to je orientacni parada
pokac

Anonymous said...

ještě doplnění z webu lpk.cz:
12.12.1905 - Perry jako první přeskok 3. stupně při prvovýstupu na Verlorener Turm (AW IV). Dnes se tento přeskok leze i jako pětkový přepad.

pokac

Čaj said...

pětkový přepad? tak z teho mám noční můry. Stačilo mi dělat trojkový přepad od Ilji Špitálského a málem to byl propad

Anonymous said...

Pěkný článek. Marně se snažím dosáhnout Perryho dokonalosti, při přelézání jeho cest, se lze s naprostou jistotou domnívat,že neměl pud sebezáchovy. V neděli 9.8.2009 jsem se svým chlapečkem lezl na Hauptwiesenstein tu AW za VIIa, je to na tu věž nejlehčí cesta a i na druhým jsem měl docela dost. Domnívám se ale, že na té fotce ale není AW, ale cesta č.13 Perrykante z Topoführeru, a to je za VIIc.

Pøk said...

Dík za pochvalu. S tou fotkou nevím, na těch stránkách, ze kterých jsem hlavně čerpal, je k té fotce tento popisek:
"Perry-Smith leading Hauptwiesenstein, Alter Weg (VIIa = 5.7/5.8), 1913, Photo Walter Hahn"

Anonymous said...

Tady je taky trocha infa o Perrym - http://usti.blog.cz/