V dokumentu z roku 1971 s názvem Los Yamparades, který natočil Jorge Ruiz, byl představen proces dvoření až po svatbu. Jak to probíhá?
Mladík (i když díky žvýkání koky vypadá při pohledu do úst jako děda) si vyhlédne svou vyvolenou...ta pase v krajině ovce či lamy a přitom se zabává s vřetenem (něco tká). Mladík zabije pásovce a jeho části použije na výrobu hodně malé kytárky. S touto kytárkou vyšplhá na posvátnou horu, kopec, skálu a přes noc nechává bohy, ať dělají co umí. S nabitou kytárkou pak pronásleduje svou vyvolenou po pastvinách a brnká hitovou melodii. Dívka si ho nevšímá, přede a pase. Mladík se k ní přibližuje, hraje a najednou jí vytrhne vřeteno a utíká pryč...a teď nastává zlomový okamžik, vše je v rukou ženy...chce ho?...pokud ano, rozběhne se za mladíkem, vrhá po něm kameny a křičí...čím větší kameny a křik, tím větší naděje mladíka...pokud vše dobře dopadne, tak následuje svatba...koka...kukuřičná kořalka...veselí...a společné obdělávání půdy.
Och, jak by podobné jednoznačné rituály zjednodušily situaci při namlouvání u nás: -)
A pár fotek z mobilu:
8 comments:
=)) Parádní tradice tam maji
Já ti dám kytárku, chuligáne.
Petřajz
Tak aspoň vím, kdo byli ti dva záhadní lidé, za kterými ségra jela na nádraží od babičky:). Mauglí
já jsem nic netajila, jen nebyl čas nic vysvětlovat
hezké fotky
ver
s tím namlouváním doporučuju chvílu voraz
Sarka
....komu?
Labák! Willhem
no dobře, tak jsem zase byla chvílu nějaká chytrá Sarka
Post a Comment