CPV

Zdravím tímto Celofána za daleké vody Atlantiku. U vod zůstaneme a ponoříme se do cesty, kterou Celofán vytyčil již v roce 1969, tedy v roce, kdy člověk poprvé vstoupil na Měsíc. Cesta ponorných vod ve Sloupu nabízí milovníkům atypického lezení a variant chutný pokrm. Můžete si zkusit nástup od Adama Ondry (9+), originál za 9- s prvním RP od Zdenála Konečného v roce 1987, kdy počet obyvatel Země překročil 5 miliard, či výlezovou variantu za 9+ taktéž od něj, nebo výlez od Vlka za 9-/9 anebo Variantu po pilíři se stejnou obtížností. Tato varianta je asi nejvíce lezenou , ale i tak nepříliš populární: spoďáko-bočákovské fígly s patičkama na hraně lištaře odrazují. Jen pár dalších cest v Krase má tolik variant (absolutním vítězem této hry jest asi Východní ve variacích Janzena).

Davu v cestě

No a pokud zjistíte, že začátek původního směru vede jeskyní rozporem, na nástupu přes podivný makropřílepek, do stropové spáry se zábavným výlezem, tak je jasné, že mě tato cesta zaujala. Hned jsem napsal Celofánovi, zda se k ní neváže nějaká zajímavá a veskrze poučná historka...bohužel, odpověď zněla takto:

"Bohužel, musím Tě zklamat, k Cestě ponorných vod (CPV) nemám žádnou zajímavou historku. Jak jsem se dříve zmínil, já jsem svým cestám klasifikaci nedával, to dělali jiní. CPV se za našich časů pohybovala mezi V-VI a VI. Připomínám, že nebyla vylezena a přelezena čistě -- běžně jsme se chytali skob. Při prvovýstupu byly použity umělé stupy (smyčky a tří-stupové žebříčky); konečné celkové přelezení (Celofán, Jelen) bylo bez umělých stupů. To 9- se zřejmě vztahuje k čistému (RP) přelezení. Cesta nebyla vylezena naráz, ale per partes. Na výstupu se v různých fázích podíleli Docek, Helmut, Jelen, Lecián, Mechounek a Packa -- odtud V. Gregor a druhové. To učko s kroužkem v ostré spáře v první délce bylo zasazeno až naposled. K postupu nebo jištění není zapotřebí, sloužilo jako ukazovátko, magnet pozornosti, aby si lezci všimli, že tam začíná nová cesta."

Je to ten kroužek?

No, asi jsem byl přitažen magnetem a zatoužil si to vylézt. S Janisem jsme vymysleli za páteční odpoledne program, sice jsme všude seděli, ale bylo to tutový. No hlavně to bylo hrozně mokrý. Janis nám dále poslouží jako model instruktáře pro překonání hlavních obtíží:

-Po rozporech následuje traverz přes markantní spoďák a dobré nohy. Následují bočáky vlevo a špatné nohy.

- Přes nepřátelskou lištu nastoupáte do spáry, kde se nachází perfektní nohand, z kterého bolí záda.

- V něm si odpočinete a čeká vás finále, která má několik možností, jak to komu sedne. Nejlepší je mít dlouhé ruce a pevný fix. Vypadl jsem tam v úterý třikrát, Janis to vyběhl jak kdyby šel na pivo.

A v neděli jsem to konečně vylezl. Tož ahoj Celofáne!