Slovenské léto s Dr. Láskou

Původní plán vyrazit na víkend na Sokolie byl zmařen místním zákazem lezeckých aktivit, ale jelikož Louka měl již nakoupené špekáčky, někam jsme jet museli. Volba padla na Manínskou úžinu. Suneme se ranním Valašslovenskem, Louka listuje průvodcem a četnost slovního spojení "zákaz lezení" nás trošku zneklidňuje. Ale nakonec nalezneme několik povolených oblastí nad vesnicí Záskalie. Sektory Vlna, Biela stěna, Verdon atd. nabízí krásné výhledy, dobré spaní a docela příjemné lezení. Ve vesnici se nachází klasická slovenská hospoda s chlapíkama s monterkama na těle a borovičkou v duši. Prostě pohoda. Celý den lezeme, odpoledne seběhneme do hospody a večer špekáčkujeme. 

Vlevo Ztracené věže, uprostřed sektory Vlna a spol.

sektor Vlna

Hrana Lega (6-) v sektoru Biela stěna

cesta Pila (7) a Louka

Nedělní ráno mě Louka překvapí, dává si na snídani víno...to slibuje pěkný den. A taky že jo, jaksi se nám ještě nechce na skálu, tak jdeme omrknout Ztratené veže - a to vám řeknu, je to fakt velký! Cca 60 metrů. Kouty, spáry a rajbasy. Ale jaké! A vše okolo 7-8 UIAA. Lezení je možné od 1.9.2013 a nám je jasné, že sem bychom se měli vrátit. Louka plánuje uspořádat spárařsko-rajbasový workshop na vápně, tak snad se někdo přihlásí. Zázemí je zde ideální a skála vypadá opravdu lákavě. 

Ztratená veža a kouto spáry

pod Alter Weg

60m ploten a koutů

výzva pro tanečníky manínského baletu - osmičkové (a těžší) rajbasy ohromné délky

Rozhodujeme se, že přejedeme do vedlejší doliny do Prečína, kde jsem také ještě nebyl. O oblasti už psal Čaj zde. V průvodci uvádí, že oblast je nezatížena tradicemi. Nechápu sice, co to znamená, ale lezení se mi moc líbilo. Když si člověk zvykne na slepenec a ostré dírky, tak pohoda. A některé cesty jsou opravdové perly! A mají tam tokonce skalní jehlu, na kterou vedou perfektní dlouhé sedmičky .U některých cest jsme se cítili jak v Labáku, neb železem se příjemně šetřilo.

Vzhůru na Prečín

místní Ihla