2004
Pod vlivem Haveláčových hrdinských zkazek jsme se již po roce lezení rozhodli, že bychom měli zkusit jet na písek. No a jako nejvhodnější start nám připadala účast na akci Máj v Sasku, kterou od roku 2003 „pořádá“ Jarda Maršík. Spočívá to v tom, že se první či druhý májový víkend určí oblast a bivak, tam se sejdou lezci, přes den se každý rozprchne po věžích a večer se popíjí vínko…
Teoreticky jsme byli připraveni skvěle – Haveláč mi poradil, jaké koupit smyčky a na Stránské skále mi ukázal, že se dají zakládat jako jištění, Jarda Maršík nás mailem ujistil, že i když naše jediná zkušenost s lezením na písku spočívá v překonání několika cest na Čertových skalách u Lidečka, máme bez obav přijet. Takže jsme si dali inzerát na lezce.cz ohledně odvozu a ozval se nám Rampík, který nás odvezl do Schmilky. Nevím jak Pavlínka, ale já se cítil na parkovišti ve Schmilce značně nesměle mezi těmi „pískaři“. Se zásobami jídla, vína a vody na 4 dny jsme poprvé zdolali Heilige Stiege (v jedné ruce kanystr s vodou a v druhé Rampíkovi jezevčíky) a po hodině došli do bivaku…no dojmy ohromující… okolní věže a masivy monumentální a jaksi mi nebylo jasné, jak na ně budeme lézt. Ještě první den jsme zašli na Frienstein.Všichni se okamžitě vrhli do cest a my zůstali poměrně bezradně stát, neboť Frienstein není zrovna nejmenší. Naštěstí hned vedle něj stojí malá věž s názvem Klein Amboss, na kterou vede Alter Weg za VIIb s kruhem poměrně nízko nad zemí. Navazuji se a po boji se ocitám na vršku naší první saské věže. Jako další cestu nám Jarda Maršík slovy „to si dejte, to je povinná četba, akorát pozor, ta spára k prvnímu kruhu není zadarmo“ doporučí Himmelsleiter (VIIa) na Frienstein. Pavlínka se do spáry odvážně pustí a zřejmě se jí líbí, neboť těsně pod kruhem se ji rozhodne slézt i zpátky. Zkusím to tedy já, s obtížemi překonám opravdu nepříjemnou (pro nás začátečníky) spáru, cvaknu kruh, stěnkou běžím k druhému a dobírám Pavlínku. Nad námi dvě svislé řady kramlí, mezi nimi metrová hladká stěnka, to celé vysoké asi 8 metrů – odtud název cesty – Nebeský žebřík. Úžasné lezení, dokonce založím první smyčku a vrcholovým komínem se vydrásám na vrchol rozlehlého Friensteinu. Těmito cestami jsme vyčerpali své psychické síly natolik, že jsme poprosili Romana s Lukášem a vylezli jednu cestu za nimi. Další den jsme byli tak trochu opotřebovaní a sledování Jardy Maršíka lezoucího několik hodin hranu na Teufelspitze nám poskytovalo dostatečnou výmluvu pro dopolední odpočinek. Odpoledne jsme vylezli několik cest v okolí Nonnengartenu (Hintertreppe VI, Westkante VIIa na Bruckenturm a Sudwestverschneidung VIIb na Nonnengarten na druhém). Třetí den jsme pojali jako výlet na Oberwinterbergspitze, kde jsme vylezli několik cest (Blutenstaub VIIa, Alter Weg V). Poslední den se zkazilo počasí a než se rozpršelo, vylezli jsme za Pražákama na druhém konci lana Champanienriss VIIc a Landenkarte VIIIa na Wolfspitze. Odjížděli jsme do Brna s tím, že do Saska se budeme určitě vracet…tradiční a mnohdy i téměř expediční styl lezení, dobrodružství za humny, nádherná příroda…Ten rok jsme poprvé navštívili i české písky – Ostaš, Adršpach, Teplice, Broumovské skály, ale Sasko je prostě Sasko…
Pod vlivem Haveláčových hrdinských zkazek jsme se již po roce lezení rozhodli, že bychom měli zkusit jet na písek. No a jako nejvhodnější start nám připadala účast na akci Máj v Sasku, kterou od roku 2003 „pořádá“ Jarda Maršík. Spočívá to v tom, že se první či druhý májový víkend určí oblast a bivak, tam se sejdou lezci, přes den se každý rozprchne po věžích a večer se popíjí vínko…
Teoreticky jsme byli připraveni skvěle – Haveláč mi poradil, jaké koupit smyčky a na Stránské skále mi ukázal, že se dají zakládat jako jištění, Jarda Maršík nás mailem ujistil, že i když naše jediná zkušenost s lezením na písku spočívá v překonání několika cest na Čertových skalách u Lidečka, máme bez obav přijet. Takže jsme si dali inzerát na lezce.cz ohledně odvozu a ozval se nám Rampík, který nás odvezl do Schmilky. Nevím jak Pavlínka, ale já se cítil na parkovišti ve Schmilce značně nesměle mezi těmi „pískaři“. Se zásobami jídla, vína a vody na 4 dny jsme poprvé zdolali Heilige Stiege (v jedné ruce kanystr s vodou a v druhé Rampíkovi jezevčíky) a po hodině došli do bivaku…no dojmy ohromující… okolní věže a masivy monumentální a jaksi mi nebylo jasné, jak na ně budeme lézt. Ještě první den jsme zašli na Frienstein.Všichni se okamžitě vrhli do cest a my zůstali poměrně bezradně stát, neboť Frienstein není zrovna nejmenší. Naštěstí hned vedle něj stojí malá věž s názvem Klein Amboss, na kterou vede Alter Weg za VIIb s kruhem poměrně nízko nad zemí. Navazuji se a po boji se ocitám na vršku naší první saské věže. Jako další cestu nám Jarda Maršík slovy „to si dejte, to je povinná četba, akorát pozor, ta spára k prvnímu kruhu není zadarmo“ doporučí Himmelsleiter (VIIa) na Frienstein. Pavlínka se do spáry odvážně pustí a zřejmě se jí líbí, neboť těsně pod kruhem se ji rozhodne slézt i zpátky. Zkusím to tedy já, s obtížemi překonám opravdu nepříjemnou (pro nás začátečníky) spáru, cvaknu kruh, stěnkou běžím k druhému a dobírám Pavlínku. Nad námi dvě svislé řady kramlí, mezi nimi metrová hladká stěnka, to celé vysoké asi 8 metrů – odtud název cesty – Nebeský žebřík. Úžasné lezení, dokonce založím první smyčku a vrcholovým komínem se vydrásám na vrchol rozlehlého Friensteinu. Těmito cestami jsme vyčerpali své psychické síly natolik, že jsme poprosili Romana s Lukášem a vylezli jednu cestu za nimi. Další den jsme byli tak trochu opotřebovaní a sledování Jardy Maršíka lezoucího několik hodin hranu na Teufelspitze nám poskytovalo dostatečnou výmluvu pro dopolední odpočinek. Odpoledne jsme vylezli několik cest v okolí Nonnengartenu (Hintertreppe VI, Westkante VIIa na Bruckenturm a Sudwestverschneidung VIIb na Nonnengarten na druhém). Třetí den jsme pojali jako výlet na Oberwinterbergspitze, kde jsme vylezli několik cest (Blutenstaub VIIa, Alter Weg V). Poslední den se zkazilo počasí a než se rozpršelo, vylezli jsme za Pražákama na druhém konci lana Champanienriss VIIc a Landenkarte VIIIa na Wolfspitze. Odjížděli jsme do Brna s tím, že do Saska se budeme určitě vracet…tradiční a mnohdy i téměř expediční styl lezení, dobrodružství za humny, nádherná příroda…Ten rok jsme poprvé navštívili i české písky – Ostaš, Adršpach, Teplice, Broumovské skály, ale Sasko je prostě Sasko…
Bivak
Jarda Maršík (v dolních partiích pravé hrany) a Teufelspitze
Himmelsleiter, u druhého kruhu - naše první pískařina
Landkarte
2005
Náš druhý Máj se odehrával ve Velkém Čandu, rozlehlé oblasti s hvozdy, lesy a samozřejmě skálami. Vlakem do Děčína, busem do Hřenska a pěšky do bivaku u Teichsteinu. I když je pochod do bivaku docela namáhavý, stihneme ještě v podvečer vylézt několik kratších a lehkých cest na Dunkle Wand, menší věžičku za bivakem. Při slanění si všímám lišky, která běhá u paty věže. V noci nás probouzí řev dítěte kousnutého liškou do ruky…liška zabita a odeslána na veterinu, vzteklinu nemá, byla to kojící samice…Další den se obloha zatahuje, vypadá to na déšť, jdeme na procházku i s lezeckým matrošem a nakonec vylezeme 6 krátkých cest na Kleiner Lorenztein (mimo jiné i naše první VIIc – Lotlinie a Zwischenlosung). V sobotu drobně prší, podnikáme výlet po Čandu a večer odjíždíme s Fejtou a Rampíkem zpět do Brna.
To léto stíháme ještě navštívit Hrubici, Suché skály, znovu Sasko s Lukášem a první VIIIa – Slangentanz na Backofen, Tisá a Ostrov (vykradené auto), Prachov s Rampíkem (půldenní Údolní cesta na Prachovskou jehlu), Adršpach (Policejní), znovu Ostrov a taky Bieletal (krásný Durrebielenadel a Alter weg od Perryho Smithe).
Náš druhý Máj se odehrával ve Velkém Čandu, rozlehlé oblasti s hvozdy, lesy a samozřejmě skálami. Vlakem do Děčína, busem do Hřenska a pěšky do bivaku u Teichsteinu. I když je pochod do bivaku docela namáhavý, stihneme ještě v podvečer vylézt několik kratších a lehkých cest na Dunkle Wand, menší věžičku za bivakem. Při slanění si všímám lišky, která běhá u paty věže. V noci nás probouzí řev dítěte kousnutého liškou do ruky…liška zabita a odeslána na veterinu, vzteklinu nemá, byla to kojící samice…Další den se obloha zatahuje, vypadá to na déšť, jdeme na procházku i s lezeckým matrošem a nakonec vylezeme 6 krátkých cest na Kleiner Lorenztein (mimo jiné i naše první VIIc – Lotlinie a Zwischenlosung). V sobotu drobně prší, podnikáme výlet po Čandu a večer odjíždíme s Fejtou a Rampíkem zpět do Brna.
To léto stíháme ještě navštívit Hrubici, Suché skály, znovu Sasko s Lukášem a první VIIIa – Slangentanz na Backofen, Tisá a Ostrov (vykradené auto), Prachov s Rampíkem (půldenní Údolní cesta na Prachovskou jehlu), Adršpach (Policejní), znovu Ostrov a taky Bieletal (krásný Durrebielenadel a Alter weg od Perryho Smithe).
Bivak
Výhled z bivaku na Velký Čand
Výhled z bivaku na Keinstein
Hickelkopf v Sasku
Bieletal, Falkendwand
Bieletal a Durrebielenadel
Fejta v plotně na Suchých skalách
2006
Máj se konal na stejném místě jako loni, pouze počasí bylo mnohem lepší. Úžasně jsme si zalezli, zejména Südweg VIIc, NOweg VIIa na Goldstein, Märchenturmerweg VIIb na Keinstein byly nádherné. Pavlínka stihla ještě navštívit Hejšovinu a Broumovky a společně jsme strávili krásný týden na Prachově a víkend v Příhrazech.
Máj se konal na stejném místě jako loni, pouze počasí bylo mnohem lepší. Úžasně jsme si zalezli, zejména Südweg VIIc, NOweg VIIa na Goldstein, Märchenturmerweg VIIb na Keinstein byly nádherné. Pavlínka stihla ještě navštívit Hejšovinu a Broumovky a společně jsme strávili krásný týden na Prachově a víkend v Příhrazech.
Bivak
Pavlínka ve stěně Goldsteinu
Pavlínka u prvního kruhu další cesty na Goldstein
Märchenturmerweg - nástupový komín
Märchenturmerweg - u traverzu
Märchenturmerweg - a hurá do traverzu
lanové družstvo v Příhrazech
2007
Já pobýval až do konce května na Novém Zélandu, takže Máje v Sasku se zúčastnila pouze Pavlínka, která společně s Gábinou Fejtovou podnikla několik expedičních cest na Herringstein a Elfiturm a s Rampíkem přelezla Dynamopfeiler za VIIIa/b. Jinak jsme písku moc nedali, navštívili jsme pouze Ostaš, Ostrov, Bieletal a Labák a já měl většinou spíše tendenci bouldrovat (na Modřínu a na Boru)…no uvidíme, jak to dopadne letos, chtěli bychom se podívat více do Saska a taky do Labáku… Když to tak sečtu, přelezli jsme za ty 4 roky cca 200 cest (započítány i s cestami na druhém konci lana), maximálně VIIIb, většinou VI a VII. Pro písek je typické to, že si téměř každou cestu, kterou jsme lezli na prvním, podrobně pamatujeme, což je oproti vápnu rozdíl. Holt písek nabízí hodně mentálních zážitků. Žádní pískaři ale nejsme, bojíme se spár, lezeme většinou pouze stěnové a dobře zajistitelné cesty, i když díky tomu, že nelezeme těžké cesty, se často potkáváme i s komíny a různými žlaby a jinými odpornými formacemi (Pavlínka je ráda má…). A nikdy jsme nedali Berg Heil…
Na této pseudověži jsme byli blízko Bergheil - někdo nás předběhl o dva dny (květen 2006)
No comments:
Post a Comment